| Vojtovy referáty | ||
|
ÚVOD
Čeština Úvaha o smrti
Ostatní Kontakt e-mail :
vojtam@c-mail.cz
Autor těchto stránek Vojtěch Muška Poslední aktualizace neděle, 23. května 2004 18:02
|
ÚVODEM Vítám vás na svých, nyní vlastně prvních, stránkách na internetu a doufám, že pro vás budou užitečné.Založil jsem tyto stránky hlavně proto, abych pomohl těm, kteří nemají třeba tak moc času na dělání různých slohových prací a zápisů do čtenářských deníku, popřípadě referátu, které jsem se snažil vybírat podle důležitosti a preferencí mých učitelů na tyto předměty.Takže hodně štěstí ve škole a snad najdete v té trošce co jsem napsal něco co vás osloví.Možná snad už jen jednu věc bych rád dodal a byla by to prosba týkající se kritiky zveřejněných článků.Zkrátka mi pošlete své připomínky na e-mail, tedy kromě gramatiky, kterou neovládám tak perfektně jak bych asi měl a chtěl.Většina referátů, co jsou zde zveřejněny, jsou mé práce v průběhu školních let.
ČEŠTINA Vojtěch Muška autor : Josef Škvorecký Prima sezóna Knihu Prima sezóna dopsal a vydal Josef Škvorecký v emigracim, v Kanadě. Sám tuto knihu považuje za svou nejlepší. Je to šest částečně autobiografických příběhů septimána Dannyho Smiřického, líčících šes tjeho neúspěšných pokusů zbavit se panictví. V knize jsou tyto povídky: -Prima sezóna začíná: Vybral jsem si povídku Prima sezóna začíná: Zimní příhoda. Děj této povídky se odehrává za druhé světové války v malém městečku Kostelci. Hlavním hrdinou je, jako ve všech ostatních příbězích, septimán místního gymnázia Danny Smiřický. Do stejného gymnázia chodily také dvě dívky, které se Dannymu líbily a již dlouho a marně se je snažil získat - tmavovlasá sextánka Irena a modrooká kvintánka Marie. Jednoho dne se náhodou obě dívky na plovárně pohádaly se svými chlapci a Dannymu svitla naděje na schůzku s Irenkou i Maruškou. Rozhodl se využít příležitosti a dohodnul si schůzku s Irenkou na sobotu a s Maruškou na neděli. V sobotu odpoledne šel k Irence domů, protože její otec měl být déle v práci. Všechno probíhalo hladce, až do chvíle, než se poodhrnula roleta. K Dannyho smůle vše skončilo a navíc přišel domů otec. Zbytek večera byl Danny nucen strávit nad příklady z matematiky. Druhý den se chystal na schůzku s Marií. Ta se však nechala zapřít, a tak z vytoužené schůzky sešlo. Danny nevěděl proč. Nakonec se ukázalo, že v sobotu v podvečer ho Maruška viděla v okně u Irenky, protože byla na návštěvěě u tetičky naproti v domě. Byla to také ona, kdo zatelefonoval otci Irenky a měla na svědomí Dannyho probdělou noc s matematikou. Na konci příběhu na tom byl Danny vlastně stejně jako na začátku. Ani jedna z dívek ho nechtěla. Byl zase sám, beznadějně zamilován.
Vojtěch Muška autor : Josef Škvorecký PRIMA SEZONA Zamřížovaný charleston
Tato veselá příhoda z mládí Dana Smiřického okolo 30.let 20. století,se zabývá a vtipně zachycuje dospívání mladého kluka a jeho marné pokusy zalíbit se krásné Kristýně z mýteckého gymnázia,která přijela na zkoušku revui : Jarní sluníčko,kde obsadila místo Zuzaně Votické na naléhání známého děvkaře profesora Dostála na Jardu Mokrého,který tuto revui napsal.Na zkoušce však pokukuje po Kristýně více hochů než jen Dan,patří mezi ně Rost‘a,který také hraje na tomto vystoupení a pak také Lex,který se zabývá spíše hudební stránkou hry. Dana na Kristýně nejvíce zaujali její nohy,při tancování charlestonu v sukni z drátů,které měl šanci vidět,když stál pod podiem při zkoušce.Dan se ji pokouší svést lehkou konverzací,ale Kristýna se vymluví na přísného otce a na vlak.Nakonec ho ale přeci jen požádá,jestli by ji nemohl pomoci s úkolem z latiny,s kterou však má Dan sám velké problémy,i přesto její nabídku přijme.Při vycházení ven však potkali Jardu Mokrého a ten mu přetlumočil vzkaz od ríšského komisaře Kühla,který nechce povolit jejich hru,kvůli básni Vítězslava Nezvala přeložené do němčiny Danem,pod názvem jiného německého autora.Že prý má více dvojsmyslů proti ríši.V Kühlově kanceláři básen‘upraví spolu s ním a když už si myslí,že je to v pořádku,tak ponich chce předvést ten tanec,co prý mají předvádět.Okamžitě jim dojde,že mu nemůžou předvést charleston a tak ho trochu pozměnili.Stoupli si naproti sobě a prudce dupli na zem nohou,začali se otáčet dokolečka a dupali a zároven‘se ještě plácali do stehen tak,aby to vypadalo jako lidový tanec. Nakonec je pan ríšský komisař spokojen a vše jim povolil.Hoši odešli spokojeni s dobrou náladou a radostí,že je to za nimi. Druhý den čeká Dan na Kristýnu na nástupišti,kde ji potěší zprávou o povolení vystoupení a zároven‘ se Danovi Kristýna nabídne,jestli by s ní nechtěl jít do lesa po premiéře jejich představení,na což samosdřejmě Dan přikývne s radostí brzkého úspěchu jeho snažení.Při zkoušce však přišel pan farní s problémem ohledně matriky,kde se vzali dva mladí lidé,ale s menším problémem ,ta žena je totiž neárijského původu a pan farní je oddal již po vydání zákazu těchto sn’atků,o čemž ale nevěděl a napsal to do matriky.Poté to chtěl opravit,jakmile to zjistil, a napsat to před to osudové datum ,ale inkoust se na vygumovaném papíře rozpyl a zbyly tam kan’ky.Tak se s Danem dohodl,že po premiéře to budou do rána přepisovat ještě spolu s Rost’ou.Dan si pak vzpoměl,že už má něco s Kristýnou,ale to už bylo pozdě, matrika měla přednost.Jelikož druhý den přijde gestapo na kontrolu. Další den následuje vystoupení,které probíhá skvěle až na Rost’ovu slabou pamět‘ a říšskéhoKomisaře Kühla,který se dovtípil,že to není lidový tanec.Schůzka vlese se Danovi rozplynula a strávil noc přepisováním matriky spolu s farářem a Rost’ou.Další den přichází jeden člen gestapa,opije se a do matriky se ani nepodíva a vše končí dobře.Jen Dan lituje,že nemohl být s Kristýnou,když to přepisování bylo nanic. Konečně, jak už si asi myslíte musí přijít Danova chvíle.Kristýnin otec je nemocen a nemůže ji kontrolovat.Dan se s ní vypraví do lesa a když už se chystají políbit,tak dorazí Kristýnin otec a hrubě je od sebe oddělí.Dan nakonec zůstane v lese sám a končí tím ,že vede dialog s bohem o tom proč je tak nespravedlivý,jak ale tušíte tak mu bůh neodpoví a Dan jde sklesle domů. Celá tato příhoda a asi i knížka nám celkově ukazuje jak může být život těžký a že ne vždy je vše zadarmo, a tak jak bychom zrovna chtěli.Ale zároven‘ názorně předvádí,že s trochou snahy se to přeci jen dá určitě zvládnout.
Vojtěch Muška Úvaha Vím ,že téma ,které zde nadnesu je trochu ošemetné a diskutabilní a to je to ,proč bych o něm rád něco napsal.Existuje všeobecně vžitý fakt ,který nám předkládá naše všudypřítomná křest’anská církev a to sice ten ,který dělí posmrtný život na dvě části bytí.Jedna z nich je milá a příjjemná a o té druhé snad radši ani nemluvit. Myslím,ačkoliv to možná někdo neví,že je přeci jen zbytečné psát zde jak vypadá nebe a peklo,protože tato úvaha je určena především pro evropskou část populace,či křestˇansky smíšlející obyvatele cizích zemí.Snad každému z nás bylo již někdy řečeno,že pokud budeme zlobit odnese si nás čert.Svůj mravní podtext to samzřejmě má ,ale dokážete si představit věčné zatracení,to snad ani není možné.Protože člověk se přeci učí ze svých chyb,nebo by alesponˇměl.Tak právě proto se mi zdá přijatelnější ,i když né o mnoho pravděpodobnější, způsob jakým to vysvětluje tibetské náboženství,které,jak už jste si jistě všimli,se čím dál tím více přibližuje mylsím obyčejných evropanů.Pojetí jejich smrti spočívá v několika fázích ,,opouštění těla“. Jedná se nejprve o smrt těla.Duši může trvat až týden než se od těla oddělí,a proto je dobré zakrýt všechny zrdcadla v domě ,či na místě , kde zesnulý spočívá.A to za účelem ušetření jeho mysli,která si pravděpodobně ještě myslí,že žije.Vlastně je to jako když jdete večer spát a ráno si nevšimnete,že jste vstali ,ale vaše tělo leží stále na posteli. Poté následuje fáze uvědomění ,kdy už se musí člověk odloučit od všech materiálních statků a odejít do klidové zo’ny své mysli,kterou si utvoří dle svých přání.Vše co by jste si jen mohli přát se vám splní.Následně se vaše já začne zbavovat vašeho charakteru a hmotných potřeb či tužeb.Fáze o které zde budu psát nyní je stav vědomí ve kterém se ocitají budhističtí mnichové v klášterech po celoživotním cvičení nebo lámové,jejichž víra je odvozena od budhismu ,ale nazývá se lámaismus.Což je asi podobný rozdíl jako mezi židem a křestˇanem.Takže tedy zpátky k té fázi úmrtí.Pokusím se vám objasnit jak se to vlastně vyvíjí,nejprve se octnete uprostřed bílého světla,které je všude kolem a dodává vám pocit klidu a lásky.Vaše mysl se sama očistí a zhodnotí život,který jste prožili,to co jste v životě udělali bude mít osudový vliv na váš další život,ke kterému se dostaneme.Tedy nyní je vaše mysl smířena se životem a následuje proces znovuzrození ,sami si vyberete vhodné rodiče ke své další ,,lekci“ života a narodíte se.Vše co se doposud stalo zapomínáte a rozpomenete se teprve až při přští smrti. Doufám,že to co jsem napsal ve snaze někoho alespon‘ trochu přesvědčit vám bude užitečné.Já sám ani nevím ,zda je to, či není pravda,ale doufám ,že ano,protože jeden život je přeci málo,nebo ne?....
Vojtěch Muška autor :B. Hrabal Ostře sledované vlakzy
Příběh se odehrává v zimě roku 1945 na železniční stanici v Čechách.
Hlavní hrdina dvaadvacetiletý začínající výpravčí Miloš Hrma se vrací
znovu do služby po delší době, kdy se léčil na psychiatrii, protože si
podřezal žíly kvůli své dívce Máše. Ve službě se opět setkává se svými
kolegy, především s výpravčím Hubičkou, který je znám tím, že se mu líbí
každá žena. Stanicí projíždějí vojenské transporty. Vojáci z transportu
Hrmu zajmou, ale když velitel zjistí, že Miloš Hrma má na rukou jizvu po
podřezání žil, propustí ho. Hrma se vrací opět na stanici v době, kdy tam
přijíždí rada Zednicek , aby se svými lidmi vyšetřil přestupek výpravčího
Hubičky. Výpravčí Hubička předcházející noc potiskl zadnici telegrafistce
Zdence Svaté a zničili spolu přednostovo kanape. Lidé z inspekce shledají
Hubičku nevinným a odjíždějí. Jednoho dne výpravčí Hubička tajně sdělí
Hrmovi, že jejich stanicí projede dnes o půlnoci transport vojenských
zbraní, který se budou snažit zničit. Hrma se k nim ochotně hned také
přidá. Rozhodne se, že do transportu vhodí bombu.Jeho úmysl se mu podaří
uskutečnit. Vhodí bombu z železničního ukazatele do vlaku. V poslední
chvíli ho však zpozoruje německý voják, který se ho snaží zastřelit. Hrma
ve stejné chvíli vystřelí také.Vzájemně se zasáhnou a oba spadnou do
příkopu kde spolu. Výpravčí Miloš Hrma si uvědomuje zbytečnost jejich
smrti, myslí nejen na svou rodinu ale i na mrtvého německého vojáka a také
na jeho rodinu. Zároveň má dobrý pocit z dobře vykonané práce.
Vojtěch Muška Procházka v dešti (popis děje) Jako asi téměř každého i mne občas přepadne pocit,že se doma dusím , takříkajíc na mne padají stěny. Prostě mi připadá, že nutně musím někam pryč, nebo se doma zblázním. A to bez ohledu na počasí. Je sice pravda, že nejraději mám jasné slunné dny, ale i takový teplý letní deštík má cosi do sebe.Zvláště pak, pokud zrovna nemám náladu potkávat lidi. Určitě nejsem jediný, kdo se někdy snaží vyhýbat i přátelům, které jindy rád vidí. Pro takové případy je deštivé počasí při procházce ideální. Jen tak se procházím a v místech, kde se to jindy jen hemží, dnes nepotkávám ani ¨živáčka. Často se snažím na nic nemyslet a cítím, jak všechny mé starosti a problémy smývají drobné kapičky padající z nebe. Při tom snění se mi bohužel často stane, že přestanu vnímat své okolí a zpět do reálného světa se vrátím až uprostřed pořádné kaluže. Je to sice nepříjemné a v botě mi pak hlasitě čvachtá, ale člověk se nesmí zabývat podružnými maličkostmi a tak se po chvíli zase vznáším někde v oblacích. Úplně největší radost mi ale udělá nádherná duha, klenoucí se napříč jasně modrou oblohou. Její pestré barvy mne vždy vzpruží a už jen díky pohledu na ně mám hned mnohem lepší náladu. Najednou je po dešti. Duhové barvy pozvolna blednou, země vysychá a jedinými důkazy předchozího deště jsou hluboké kalužiny a samozřejmě také mé navlhlé vlasy a oblečení, které by se dalo ždímat. Pomalým krokem se vracím domů a cestou se občas zastavím,abych se pokochal pohledem na drobné kapičky vody, jež se třpytí na květech a listech. Postupně však vysychají a jejich diamantový třpyt se ztrácí. Doma na mne čekají nejapné otázky, jak to vypadám a do kterého rybníka jsem zase spadl, ale ani ty mi nedokáží zkazit náladu
Vojtěch Muška SOCHA SVOBODY (mluvní cvičení) V mém mluvním cvičení bych vám nyní rád představil jednu z mnoha vyjímečných staveb naší společnosti.
Je vskutku málo pohledů,které v člověku vyvolají tak silné emoce
jako je pohled na sochu Svobody v New Yorku. Pro hodně lidí je tím pravým
symbolem Ameriky právě tato vysoká socha ženy ve splývavém rouchu,držící
pochodeň a stojící v newyorském přístavu na ostrově Svobody.Její
oficiální,i když méně vžitý název zní "Svoboda osvětlující svět".Je
zhotovena z vytvarovaných plátů měděných desek,silných jen několik
milimetrů a snýtovaných na mohutné kostře.Socha je darem francouzského
národa lidu Spojených států k stoletému výročí vyhlášení americké
nezávislosti v roce 1884.Práce na jejím vybudování byly započaty ve
Francii v roce 1875,celá socha pak byla po částech dopravena do USA v roce
1885.Podstavec,na němž socha stojí byl dokončen v dubnu následujícího
léta.O šest měsíců později byl celý gigantický pomník otevřen.Vnitřní
kovová nerezavějící konstrukce drží sochu ve vzpřímené poloze.Socha byla
navržena Gustavem Eiffelem,francouzským stavitelem a konstruktérem
Eiffelovy věže,u které je na památku postavena malá podobizna sochy
Svobody.Jen,tak pro zajímavost bych rád uvedl, že vnitřní kostra sochy
Svobody má podobnou,né-li téměř stejnou konstrukci jako Eiffelova věž v
Paříži.Dvě spirálovitě vinutá schodiště vedou až do koruny na hlavě sochy,
kde se návštěvníkům nabízí výhled,na který se nezapomíná.Se svou výškou 46
metrů je socha Svobody jednou z největších skulptur,jaké kdy byly
vytvořeny.K zakrytí její ocelové konstrukce bylo použito 300 měděných
desek. Věřím,že vám mé mluvní cvičení objasnilo to co jste možná ještě neznali a pokud ne ,tak alesponˇ doufám ,že se vám líbilo. Vojtěch Muška Pálivý zážitek (vypravování) Osnova: 1. Vzpomínka2. Klidný den 3. Osudný okamžik 4. Ponaučen Kdybych měl vyprávět všechny okamžiky svého života ,u kterých se mi přihodilo něco zajímavého ,asi bychom tu seděli ještě hodně dlouho ,ale kvůli tomu tu nejsme. Vzpomínám si jako by se to stalo teprve včera ,jak začala zima a já se konečně vydal na tak vytoužený týden ,který jsem měl strávit u tety na chatě se svým bratrancem ,s kterým, pokud to tak mohu říct ,jsem jedna ruka. Na začátku onoho osudného dne vše probíhalo jako obvykle ,a ani jeden z nás neočekával nic neobvyklého ,kromě tetiných lehce připálených topinek ,které se daly pozřít pouze se sklenicí čerstvého mléka a slabého zápachu ,který se vinul ze strýcovi chemické laboratoře naproti.Přes den jsme se zabývali chytáním šneků v křoví kde je přes zimu ještě relativní teplo. Nachytané šneky si od nás vyžádala babička na přípravu části štědrovečerní večeře.Zbytek dne nás provázela tetina zvolání typu ,,přines tohle!” a ,,udělej támhleto!”,takže o zábavu bylo opravdu postaráno. Když už jsme si mysleli ,že je vše za námi ,tak jsme se odsunuli nahoru do podkrovního pokoje ,abychom si odpočinuli od práce ,která trvala celý den a které už jsme měli dost.Čtení časopisů se za večer stalo naší oblíbenou zábavou a podařilo se nám přečíst snad úplně všechny časopisy ,které byly v knihovničce pod oknem a v tom se to stalo. Bratranec zrovna vracel jeden časopis do knihovničky ,když v tom spatřil malou nádobku s rozprašovačem a čirou tekutinou uvnitř ,jako naschvál jí vzal do ruky a začal stříkat kolem.Z počátku se nic zvláštního nedělo ,najednou se ale moje oči začaly zalévat slzami a vůbec nic jsem neviděl.A páni to vám štípalo a pálilo a svědilo a vůbec to nebylo k vydržení ,tak jsem se jal utíkat do koupelny ,ale ouha v cestě byl sloup a prásk ho do něj a pak také koš se mi postavil do cesty a nakonec to dovršilo umyvadlo ,které mi málem vyrazilo zuby ,jakou silou mě praštilo do hlavy. Nakonec však musím říct ,že příště až se o něco podobného bratranec pokusí tak ho určirě zastavím ,abych na vánoce nevypadal jak opuchlá ropucha s boulí na hlavě.
Vojtěch Muška Vlk (popis) Osnova: 1.Úvod,zařazení 2.Tělo,páteř,končetiny,chůze 3.Hlava,obličej,oči,zuby 4.Způsob života 5.Odlišnost jednotlivých druhů 6.Kde jsou nejvíce rozšířeny Vlk již po celá staletí vystupuje v pohádkách a bájích jako ztělesnění zla. Ve skutečnosti se jedná o vysoce inteligentní, společensky žijící zvíře. Které si svou špatnou pověst rozhodně nezaslouží.Spadá pod řád šelem a čeledˇ psovitou. Robustně stavěné tělo předurčuje vlka spíše k vytrvalému běhu než ke sprintům na krátké vzdálenosti. Hustá vlčí srst může být zbarvena různě, od téměř bílé po takřka černou a pomáhá mu přežít i v horších podmínkách. Páteř je uzpůsobena k chůzi po čtyřech nohou. Jeho končetiny jsou urostlé a vhodné k běhu až na vzdálenost 60 km denně maximální rychlostí 45 km/h. Hunˇatý ohon drží vlk při rychlém běhu vysoko zdvižený.Jelikož vlk většinu života stráví na nohou, mohou se ve stáří oběvit značné kloubní potíže a otlačeniny. Mohutný čenich vlka na jeho obličeji mu pomáhá při sledování vyhlédnuté kořisti , ale nejen čich je jeho výsadou má také velmi vyvinutý sluch a zrak díky malé vzdálenosti očí od sebe a krátkých přesně tvarovaných uší.Svou kořist si vlk pevně přidržuje mohutnými špičáky, zatímco stoličky a třenové zuby slouží k ukusování porcí masa.V čelistech dovede vyvinout tlak sevření až na 15 kilogramů na centimetr čtvereční. Vlci žijí v přísně organizovaných společenských skupinách.Díky tomu mohou společně lovit, lépe si navzájem rozumějí a společně také brání území náležející smečce.Nejčastější počet zvířat ve vlčí smečce činí pět až deset jedinců.Každou smečku tvoří rodina s jedním dominantním vedoucím samcem a samicí.Nadřazenost i podřízenost vlci vyjadřují postojem těla, držením ocasu i dalšími Způsoby chování, například vzájemným očicháváním, ale i společnou péčí o mládˇata. Odlišnosti druhů nejsou nijak specifické ,kromě oblasti výskytu a barvy srsti.Druh vlka černého žije v Severní Americe a jeho srst je zbarvena od tmavě hnědé do sytě černé, za nejčastější potravu mu slouží sobi druhu karibu.Vlk kanadský se nachází na Arktidě a je vysoce ohrožený, barva jeho husté srsti je tak jak ji známe např. u našich vlků, kterých se mimochodem v ČR nachází už asi jen pět. Nejohroženější druh vlka je vlk červený žijící na jihu USA a původně i v Japonsku, kde byl ale v nedávné době vyhuben. Vlci dříve obývali rozsáhlá území v celé Severní Americe, Evropě i na dálném východě.V součastnosti se vyskytují ve větším počtu bohužel jen v Rusku, Severní Americe a východní Evropě.
Ostatní
Vojtěch Muška Charleston
Stěží se dnes vžívá do doby, kdy rádio bylo majetkem mála vyvolených, televize neexistovala a filmy byly, bohužel, tehdy ještě němé. Jediným nositelem moderní populární hudby byl gramofon a hudební soubory, či různí, více nebo méně známí písničkáři, účinkující v kavárnách, klubech, divadlech, anebo v tenkrát módní novince - kabaretu. Jako všude v Evropě, tak i u nás byl nový typ populární hudby pociťován jako něco cizího a nasazeného na domácí tradice. Trvalo dlouho, než se lidé naučili poslouchat novou hudbu, jejíž podněty ležely za mořem a domácí skladatelé a interpreti je více či méně oblékli do slušivého kabátu podle domácího střihu. Charleston, jehož kořeny se údajně nacházejí na ostrovech Cape Verde a který nejprve tančili černí dělníci v přístavu města Charleston. Charleston se však stal populárním u bílé společnosti teprve poté, co byl uveden během představení "Runnig Wild" v roce 1923 společností Ziegfield Follies, která hrála postupně po celých USA. Také Black Bottom (předměstí Detroitu) se stal populární až po uvedení na jevišti během představení George White's 'Scandals of 1926'.
Rex Gildo-jeden z mnoha predstavitelu jazzove a charlestonove muziky v nemecku,.V nemecku ve sve dobe byl asi stejne znamy jako Louis Armstrong . Serge Gainsbourg-narozen ve francii 1928,otec pochazel z Ruska,je nebo ci byl to velmi otevreny muzikant a o svem soukromem zivote vzdy povedel uplne vse. Louis Prima-1934 prvni vystoupeni na 52 druhe ulici v NY,kde uspel a rozjel svou hudebni karieru jako jazzovy skladatel
Ekologie oceánů
Naše Země je vodní planeta. Světový oceán zabírá 71% jejího povrchu. Když se díváme z plující lodi na oceán, vidíme obrovské rozlohy vody, ale málo života (tzv. oceánské pouště). Mezi vlnami jen občas zahlédneme živé organismy. Na první pohled se rozhodně nezdá, že oceán je nesmírně bohatý ekosystém. Oceánsky ekosystém je však složitější, než kterýkoliv ekosystém na souši. Životu se nejlépe daří v pobřežních vodách a v blízkosti hladiny. Volný oceán představuje 90% světového oceánu, ale žije v něm jen 10% rostlin a živočichů. Pro oceánské ekosystémy je, stejně jako pro pevninské, rozhodující sluneční záření. Téměř žádný Život v ohromných prostorách světového oceánu by nebyl možný bez fytoplanktonu. Jedná se o miliardy jednobuněčných rostlin, které po-mocí fotosyntézy mění energii slunečního záření a oxid uhličitý za pomoci živin přítomných ve vodě v biomasu. Jejích biomasa se stává prvním článkem oceánského potravního řetězce. Současně při fotosyntéze uvolňuje do atmosféry kyslík. Fytoplankton žije poblíž hladiny. Proto málokterá ekologická katastrofa má tak dramatický průběh, jako ropné katastrofy na oceáně. Z tankeru Exxon Valdez vyteklo v roce 1989 celkem 41 600 tun surové ropy. V roce 1978 z lodi Amoco Cadiz, plující po-dél anglických břehů směrem k Francii, vy-teklo dokonce ještě 8krát více ropy. Když ropa vyteče z tankeru, začne se roztékat po hladině oceánu. Těkavější frakce surové ropy se odpaří a zbylá kapalina je viskóznější. Zabijí plankton plovoucí při hladině, který je nejnižší úrovní oceánského potravního řetězce. Klesá populace rybího potěru, který se fytoplanktonem živí. Dravci živící se rybím potěrem také nemají dostatek potravy a ubývá jich. To platí i pro mořské savce živící se rybami. Oceánsky potravní řetězec se rozpadá. Současně je omezené uvolňování kyslíku do ovzduší. Nejbohatší je život v blízkosti pobřeží. Mělké, na živiny bohaté vody šelfových moří jsou příznivým životním prostředím pro mnohé organismy. Z mělkých vod pochází 90 % všech úlovků ryb a měkkýšů. V pobřežních krajinách však také žije 60 % veškerého obyvatelstva planety. V USA žije v pásu do 80 km od břežní čáry polovina jejich občanů. Výsledkem takového soustředění lidí je rozsáhlé znečišťování pobřeží. Pobřežní vody se staly smetištěm odpadů a stokou, do které lidé vypouštějí odpadni vody. Průmyslové podniky vypouštějí do oceánu odpad obsahu-jící Jedovaté těžké kovy, které tráví ryby. Těžké kovy se hromadí v jejich mase, a tím je ohrožen i člověk jehož jsou potravou. Samozřejmě znečištění oceánů a moři se projevilo poklesem úlovků ryb. V Černém moři rybáři lovili 30 druhů ryb. Nyní jich zůstalo jen 5 druhů.V letech 1985 až 1994 celkový roční úlovek ryb v Černém moři poklesl na 700 000 tun na asi 100 000 tun. Ohromný světový oceán je dnes znečištěný lidskou činností. Narušení oceánského ekosystému způsobilo pokles úlovků ryb. Svět stoji dnes před poklesem dodávky potravin z moře připadající na jednoho obyvatele planety. Ceny ryb v příštích desetiletích proto rychle porostou.
Vojtěch Muška Světová platidla (historie platidel)
Od "pravěku" peněz do doby relativně nedávné byly peníze (tehdy výhradně mince) chápány naprosto odlišně ve srovnání se současným pohledem. Zpočátku stačil člověk svoji materiální potřebu pokrýt ze zdrojů vlastní práce, ale brzy se začaly jeho nároky zvyšovat tou měrou, že se o výrobu a její produkty začal dělit. Nejprve v rámci rodu, později kdy již různá rodová společenství v té či oné činnosti vynikla, byl položen základ obchodu. Výměnný obchod byl obchodem bezprostředním a trvalo ještě několik tisíciletí než člověk vymyslel a poprve jako prostředníka obchodu použil peněz.. Cenu domlouvali kupci v hodnotových ekvivalentech zboží, které mohl nabídnout kupující, jímž byl buď jiný kupec, nebo častěji výrobce. Ten mohl za artefakty jemu užitečné, které si sám vyrobit neuměl nabídnout finální produkty vlastního snažení, ať už šlo o zbraně k lovu, nádoby, šperky, obilí, ulovenou zvěř, kožešiny, nebo později o látky, měď, železo a výrobky z těchto kovů. Směnný obchod vzal za své vynálezem peněz. Začala formovat platidla v pravém slova smyslu, avšak trvalo několik dalších staletí, než byla poprve vyrobena a použita skutečná mince. V tomto období bere na sebe úlohu všeobecného ekvivalentu kov. Někde je to měď (Řím), jinde se už objevují v této roli kovy drahé: zlato a stříbro (Egypt, Řecko). Obchodníci začali zlaté, stříbrné či měděné slitky označovat hodnotou hmotnosti a později i různými obrazci a symboly. V okamžiku, kdy kovový slitek označil svým výsostným znakem stát, respektive panovník a zaručil se tak nejen za správnou váhu, ale i za ryzost kovu, můžeme již mluvit o prvních mincích. První mince spatrili světlo světa v Lydii v sedmém století př. Kr..
Potřeba směny vzrůstala tou měrou, že již ve
13. století vzniká v Itálii po delší přestávce nová zlatá mince - florén.
Ta měla cca 15ti násobnou hodnotu groše. Záhy se objevuje snaha
diferencovat nedostatek zlata a
zlatých mincí, které se mezitím staly mezinárodně uznávaným platidlem,
prostřednictvím ekvivalentních nominálů stříbrných. Tak vznikla v Itálii v
roce 1472 první skutečně ražená lira.Později se šíří tento trend i do
Tyrol a do Saska, odkud bere svůj vzor i český - jáchymovský tolar. Tolar
byl pak po dalších čtyřista let vedoucím peněžním nominálem většiny
evropských zemí a od tohoto pojmenování je odvozeno i označení pro
americké dollary. Mince chápali současníci jako zboží - směňování zboží za zboží: stříbro za látky, stříbro za jídlo, stříbro za šperky, stříbro za suroviny, brzy vedle stříbra stojí v popředí zájmu obchodníků i zlato. V polovině 18. Století se zavádějí nové měděné mince a papírové bankocetle.Ty byly zpočátku přijímány s rozpaky, avšak jak dnes vidíme, staly se natolik běžnými,že je používáme dodnes. Dnešní peníze nemají již ani zbožní charakter, ani nám nepředvádějí českého prezidenta. Peníze, jimiž dnes běžně hradíme nákupy v obchodech jsou tzv. peníze kreditní. V praxi to znamená, že pokud bychom roztavili např. českou desetikorunu, nedostaneme za slitek ocele s trochou měděné příměsi, takto získaný možná ani 50 haléřů. Za hodnotu takových peněz ručí svoji autoritou a zejména svými aktivy i pasivy, tj. kovovým zlatem, drahými kameny, budovami a pod., banka, která minci, nebo bankovku vydala. V některých případech takovou záruku přebírá stát a stává se tedy vydavatelem mincí, resp. státovek. V české republice je emisní bankou Česká národní banka a proto u nás obíhají papírové bankovky. Peníze v budoucnu? Zřejmě jich brzy nebude třeba. Již dnes jsou běžné tzv. bezhotovostní platby, platby kreditní kartou a nově se zavádí možnosti nákupu prostřednictvím počítače - nákup přes Internet. V takovém digitálním obchodě si vezmete pomocí myši košík, přetáhnete si do něj všechno, co si na monitoru vašeho počítače z ikon vyberete a při placení pouze pod výslednou sumu, kterou po vás počítač požaduje, zapíšete číslo vaší kreditní karty, nebo jste-li vlastníkem elektronické peněženky vsunete ji do terminálu. Vzápětí vám z obchodu přinesou váš nákup.
Vojtěch Muška NATO North Atlantic Treaty Organization
Severoatlantická Aliance (NATO) byla založena 4.dubna 1949 ve Washingtonu na základě Severoatlantické smlouvy, kterou podepsalo 12 nezávislých států. Smlouva zaručovala všem zúčastněným státům pomoc v případě napadení. Během let se k Severoatlantické Alianci připojily další evropské státy. Členskými zeměmi (19) jsou Belgie, Česká republika (od r. 1999), Dánsko, Francie, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Maďarsko (od r. 1999), Nizozemsko, Norsko, Polsko (od roku 1999), Portugalsko, Řecko (od roku 1952), Turecko (od r. 1952), Spojené státy, Spolková republika Německo (od r. 1955) Španělsko (od r. 1982) a Velká Británie Politické cíle a základní úkoly Aliance NATO je organizace, která má za hlavní úkol politickou a vojenskou spolupráci všech jejích členů. Všichni členové Aliance jsou povinni chránit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu. Aliance je ztělesněna spoluprací mezi jejími evropskými členy a Spojenými státy americkými a Kanadou. Hlavním důvodem přátelství mezi evropskými a severoamerickými členy Aliance je plnění politických cílů, vojenské spolupráce a spoluprací při tvorbě obranného systému, konzultacemi o ekonomii, vědě, životním prostředí či na dalších problémech a úkolech. V dobách studené války se NATO soustředilo především na zlepšování a udržování společné obrany. Dnes se zaměřuje na vytváření stability v Evropě na základě společného řízení a zajišťování míru. Cílem NATO je zajistit bezpečnost všem svým členům. Dnes, po skončení jak „studené války“ tak rozdělené Evropy, je Aliance připravena spolupracovat na zajištění bezpečnosti v celé Evropě . Aliance také změnila svoje politické a vojenské složení tak, aby je bylo možné využít při řešení krizových i mírových úkolů ve spolupráci se státy, které nejsou členy NATO, a s dalšími mezinárodními organizacemi. Členové Aliance jsou zavázáni k vzájemné ochraně. To znamená, že ozbrojený útok proti jednomu ze členů Aliance v Evropě či v Severní Americe by měl být brán jako útok proti všem jejím členům. Rozhodnutí v rámci NATO jsou utvářena na základě souhlasu poté, co proběhnou diskuse a porady mezi členskými státy. Všechna rozhodnutí, která jsou uskutečněna pod záštitou NATO, musí být schválena všemi členskými státy Aliance. Ze stejného důvodu může NATO zahájit akci pouze v případě, že ji odsouhlasí všechny členské státy.
Vojtěch Muška
PRÁVO
Každá společnost má svůj vlastní soubor zákonů,
aby zabezpečila práva občanů a vyvážila individuální svobodu proti
potřebám širokých mas lidí. Na nejjednodušší úrovni existují zákony, které
chrání občany před napadením nebo loupeží na ulici. Tyto a další podobné
zákony spadají do takzvaného trestního práva.
Právní subjektivita – způsobilost mít práva a povinnosti (vzniká narozením)
Nasciturus - dítě nenarozené, ale počaté (může dědit)
Vojtěch Muška Barokní hudba
Barokní kultura Na sklonku 16, století se v Itálii začal rodit nový sloh - baroko. Jeho název pochází pravděpodobně od portugalského slova barocco, což znamená perlu nepravidelného tvaru.Je to výstižné pojmenování - vždyť právě nepravidelné formy, nádhera, okázalost a také křivky a oblouky dokonale vystihují tento umělecký směr. Baroko se rychle rozšířilo po celé Evropě a Latinské Americe a ovládlo nejen výtvarné umění a architekturu, ale i literaturu, divadlo a hudbu. Stalo se tak posledním opravdu universálním uměleckým i životním slohem. Spíše než na rozum působila barokní díla na city lidí. Vyjadřovala základní a hluboký protiklad doby - dočasné a nedokonalé lidské žití na tomto světě ve srovnání s věčným životem na nebesích. Baroko bylo pevně spjato s katolickou vírou. Proto také nacházíme v barokních dílech tak často náboženská témata. Církev umění bohatě podporovala a využívala jeho emocionální působení, aby v lidech vzbuzovala víru a touhu po spasení. Baroko však nakonec proniklo i do protestantského světa - do Švícarska, Nizozemí, severního Německa, Švédska a podobně.
Spisovatelé
hledali jistotu, obraceli se do věčnosti a k nadpozemským silám. Sna žili
se při tom o vystižení atmosféry napětí a vzrušení. Postavili znovu
člověka mezi absolutní síly zla a dobra, Satana a Boha, zatracení a
vykoupení. Architektura a výtvarné umění Asi nejvýrazněji se barokní vidění světa prosadilo v architektuře. Rozevláté křivky nahradily jednoduchou přímou linii, pravý úhel vystřídal oblouk, čtverce či trojúhelníky kruh anebo ovál.
Vojtěch Muška Evropa
Historie Anglie
KELTOVÉ : Anglie byla po dlouhou dobu osídlena malými skupinami lovců,kdy okolo roku 4000 př.Kr. nová skupina emigrantů přišla z Evropy. Nove příchozí používali kamenné nástroje a jako první zanechali trvalé stopy na ostrove.Obdelávali křídové kopce vycházející ze Salisbury PlainTaké začali delat konstrukce kamenných hrobek, a okolo roku 3000 př.Kr. vytvořili ohromné obřadní komplexy v Avebury a Stonehenge.Další velký vpád podnikli Keltové ,lidé z centrální Evropy kteří ovládali tavení bronzu a pozdeji i železa.Přijeli okolo roku 800 př.Kr. a přinesli dve formy keltského jazyka : Galštinu , kterou se doposud mluví v Irsku a Skotsku a Brethonština kterou se mluvilo v Anglii a stále se mluví ve Walesu. ŘÍMANÉ : Julius Caesar podnikl výpravy do Anglie v roce 55a54 př.Kr. ale pravá římská invaze se neuskutečnila až do doby o 100 let pozdeji roku 43 po.Kr.Proč se Římané rozhodli rozšířit svoji moc přes Anglický kanál je nejasné.Skotsko se ukázalo jako vetšina problému a v roce 122 po.Kr. císař Hadrian konstatoval , že ti barbaři ze severu byl ztracený případ.Římané přinesli Británii stabilitu a poté v roce 313 bylo uznáno císřem Constantinem,že také přinesli křest’anství.V té dobe bylo už císařství v rozpadu,ale Římané nebyli Brity vyhnáni. ANGLOSASOVÉ : protože Římská moc upadla,Anglie počala chátrat.Pohanské kmeny ze severního Rýna se začali pohybovat do prázdných prostor,které Římané opustili.Koncem 6. století,se Anglie rozšířila na Anglosaské království a v 7. století se tato království začala společne pokládat za první angličany.Roku 865 okupující armáda začala dobývat Anglosaská království. NORMANI A PLANTAGENCI : Rok 1066 je velmi důležitý v Anglické historii.Angličtí aristokratové byli nahrazeni francouzky mluvícími Normany,byly postaveny dominantní hrady a byl schválen feudální systém..Normani byli schopnými administrátory ; Už v letech 1085-86 kniha Domesday Book poskytovala sčítání obyvatel a možností zeme. V roce 1380 John Wycliffe vytvořil první bible anglický překlad Bible.
Vojtěch Muška Kůň Převalského Název: KŮŇ PŘEVALSKÉHO
Popis: Equus przewalskii Velkou poctou je že plemenná kniha těchto vzácných koní je vedena v naší pražské ZOO. V brněnské ZOO nalezneme asi šestnáct kusů těchto koní. Tito koně jsou světle hnědí . Musíme jen doufat že se podaří tyto koně zachránit..
Vojtěch Muška Medvěd, liška Medvědi, šelmy z čeledi medvědovitých; velcí, většinou všežraví savci se zakrnělým ocasem. Došlapují na celé chodidlo (ploskochodci). Žijí v Eurasii a Americe. Medvěd lední (Thalarctos maritimus) dosahuje hmotnosti až 700 kg. V Evropě (Skandinávie, Polsko, Slovensko, Karpaty, Balkán, Itálie, Pyrenejský poloostrov) žije medvěd hnědý (Ursus arctos). V Severní Americe žije několik jeho poddruhů, z nichž nejznámější jsou grizzly (Ursus arctos horribilis) a kodiak (Ursus arctos middendorfii). V severoamerických národních parcích žije baribal černý (Ursus americanus americanus). Liška Zoologie - souhrnný název pro menší krátkonohé psovité šelmy s dlouhým, huňatým ohonem; hmotnost 2 – 10 kg. V širším slova smyslu zástupci rodů Vulpes, Alopex a Urocyon. Liška polární čili pesec (Alopex lagopus) žije v přírodě ve dvou barevných formách - hnědavé, na zimu přelínající do běla a kouřově šedé (tzv. modrá liška), přičemž je část lišek takto zbarvena celoročně (viz též kožešinová zvířata). V ČR žije liška obecná (Vulpes vulpes), je hlavním šiřitelem viru vztekliny. Dobře se přizpůsobuje civilizačním tlakům, žije i ve městech, i přes neustálé pronásledování početní stavy neklesají. pesec, liška polární, Alopex lagopus – psovitá šelma. Chován na farmách jako kožešinové zvíře; zejm. pesec modrý, pesec bílý, pesec stínový a pesec bělošíjový. Viz též liška, psovití. Kožešinová zvířata - zvířata chovaná pro kožky ke kožešnickému zpracování; zahrnují šelmy lasicovité (norci, kuny, tchoři, vydry), psovité (lišky, psi, vlci) a kočkovité (kočka divoká, kočka domácí), z hlodavců nutrie. Nejvíce se zpracovává králičích a zaječích kožek; zimní kožky v kožešnickém průmyslu, kožky z ostatních ročních období v průmyslu kloboučnickém. – V chovu kožešinových zvířat je nejvíce rozšířen farmářský chov lišek, pesců, norků, nutrií a králíků. Lišky poskytují 1,5 miliónu kusů kožek na světovém trhu, zejména liška polární (pesec), formy stříbrná a platinová, méně bílá, tzv. pesec modrý, bílý, stínový a bělošíjový. Norek byl vyšlechtěn z norka amerického; chová se norek standardní ve více než 80 barevných rázech (např. typy black, pastelový, perlový). Z nutrie byly vyšlechtěny např. typy standardní, grónská a stříbrná. Další chovaná kožešinová zvířata: činčila, fretka, mýval, psík mývalovitý a kuny. Hlavním produktem chovu kožešinových zvířat je kožka získaná v období tzv. kožešinové zralosti; vedlejší produkty, např. tuk norků a pesců, se využívají v kosmetickém průmyslu.
Egocentrismus Nebezpečí egocentrismu v závadových partách Egocentrismus - porucha osobnosti
- trvalé velikášství - porucha sebehodnocení, přeceňování, víra ve svou jedinečnost - spojeno s přecitlivělostí a zranitelností - potřeba obdivu je spojena se skrytou nejistotou, nespokojeností - postrádají empatii, podceňují okolí, arogantní bezohledné chování - závist, žárlivost, promiskuita, nedostatek sociálních zábran - skrytá neschopnost navázat citový vztah Postoj nebo životní zaměření, při kterém jedinec pokládá sám sebe za střed světa a všeho dění v něm. Egocentrismus jako takový je odvozen ze slova ego-já a doplněn slovem centrismus-centrum (střed). Neboli to znamená ,že ta daná osoba trpící egocenrismem je zainteresována pouze na sebe a nebere ohledy na okolí a názory ostatních. V závadových partách vznikají časté hádky a vládne hierarchie a silnější jedinci prosazují své názory na úkor slabších ,ale oba dva jak ten silnější tak I ten slabší, si myslí že mají pravdu,ale slabší si nedokáže prosadit své názory,proto spousta lidí(dětí)z problémových part končí v léčebnách a u psychologů. V léčebnách díky tomu,že se nechají svést těmi dominantnějšími v partě a musí si dokazovat, že nejsou „slaboši‘‘a sníží se k tomu, že pijí alkohol a berou drogy. A díky jejich slabé vůli se z toho většinou nedostanou. Vojtěch Muška Velikonoční lidové zvyky Z mnohosti velikonočních obyčejů nám zůstalo jen to malování vajíček a mrskání pomlázkou, ostatní upadly v zapomnění. Pokud máte chuť nějaký z nich obnovit, nabízíme vám inspiraci / je stručným výtahem z knihy Vlastimila Vondrušky Církevní rok a lidové obyčeje/: Zelený čtvrtek: V tento den lidé časně vstávali. Hospodyně ještě před východem slunce zametly dům a smetí odnesly za humna či na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Po modlitbě se celá rodina omývala rosou, která měla zabránit onemocnění lišeji a jinými neduhy. Jedla se zelená strava /špenát, zelí/ , aby byl člověk celý rok zdráv. Kdo ještě před východem slunce snědl pečivo pomazané medem, byl bezpečný před uštknutím hadů a žihadly sršňů a vos. Mnohde existovala pověra, že když naposledy zvoní na Zelený čtvrtek zvon /zvony prý ten den odlétají do Říma/, mají lidé cinkat penězi, aby jich měli celý rok hodně. Někde se zvonilo paličkou o hmoždíř, aby hmyz a myši opustili stavení /o co ekologičtější než dezinsekce a dezodorace!/. Děti běhaly s klapačkami a řehtačkami a honily proradného Jidáše. Dbalo se, aby hoch, který ho představoval, byl zrzavý. Po západu slunce hospodář kropil dům svěcenou vodou a chránil ho tak před čarodějnicemi. Velký pátek: Na Velký pátek se předváděly pašijové hry. I v tento den lidé vstávali před východem slunce.Chodili se mýt k potoku, aby byli chráněni před nemocemi. Na Velký pátek se nemělo nic půjčovat z domácnosti /s takovými věcmi se dalo čarovat/, nesmělo se hýbat se zemí a nesmělo se prát prádlo. K tomuto dni se vztahovala víra v zázraky spojené s magickou silou země.Ta se na krátký čas otevírala, aby odhalila skryté poklady. Bílá sobota: Na Bílou sobotu se světil oheň. Popelem z posvěceného ohně se sypaly louky, vyhaslé uhlíky se dávaly za trám, aby chránily dům před požárem. Boží hod velikonoční: V rámci svátku se provádělo okázalé svěcení velikonočních pokrmů - beránka, mazance, ale také vajec,chleba, vína. Kdokoli přišel do stavení, ať žebráci nebo vrchnost, každý dostal kousek z posvěceného jídla. Velikonoční pondělí: Z hlediska zvyků českého lidu bylo nejvýznamnějším dnem velikonočního cyklu.Odbývala se pomlázka - chlapci šlehaly dívky a ženy, aby byly zdravé, veselé a pilné. Děvčata chlapcům dávala malovaná vajíčka a polévala je vodou, aby byli svěží. V některých krajích vyšlehal hospodář celou rodinu i s čeládkou a chránil je tak proti lenosti. S vajíčky hráli děti i dospělí různé hry. Bylo to "sekání vajec","ťukání s vejci", přehazování střechy a podobně
Vojtěch Muška Živočišná buňkaTato buňka je eukaryotická, stejně jako buňka rostlinná. Liší se však od ní biochemickou aktivitou, což je způsob výživy. Živočišným buňkám chybí celulózní buněčná stěna a během diferenciace se nezvětšují. Svůj tvar mění jen podle vykonávané práce. Živočišné buňky bývají zpravidla velmi malé (do 20 mikrometrů). Živočišné buňky mívají zpravidla jen jedno jádro, ale jsou i výjimky u buňky jaterní a u buňky chrupavek, kde můžou mít i dvě jádra (makronukleus a mikronukleus). Buňky, které odbourávají kostní tkáň (osteoklasty) mají až 100 jader. V živočišných tkáních známe i mnohojaderné útvary, které vznikají buď dělením jádra, přičemž se nedělí cytoplazma - plasmodium, nebo splynutí více buněk v jediný útvar -syncytium což je srdeční tkáň.Není výjimkou, že např. červené krvinky člověka jsou bezjaderné. Velikost jádra se určuje podle typu buňky. Jádro je většinou uloženo v centru buňky. Výjimky tvoří pouze buňky v nichž se hromadí rezervní látky. Jádro Jádro euokaryotické buňky je zřetelně ohraničeno od okolní cytoplazmy. Na povrchu jádra je dvojitá biomembrána - blána jaderná. Ve vnitřku je polotekutá hmota karyoplazma, v níž se nacházejí chromozony (vláknité útvary), které obsahují deoxyribonukleovou kyselinu DNA, která je nositelka dědičných vlastností. V jádře se nachází několik jadérek. Kromě jádra mezi membránové organely patří: Mitochondrie Tyčinkovité až vláknité úvary. V buňce jich bývá několik set. Mají dvě biomembrány. Tady se uskutečňuje buněčné dýchání. Energie, která se uvolňuje při dýchání zabezpečuje životní děje v buňce. Endoplazmatické retikulum Membránový systém. Na některé jeho membrány jsou připojeny ribozómy a je místem syntézy buněčných bílkovin. Goldiho systém Soustava plochých měchýřků ve kterých se uskutečňují biochemické reakce upravující látky dopravované sem z hrubého a z hladkého endoplazmatického retikula v malých váčcích. V živočišných buňkách se takto zpracovávají bílkoviny, lipidy a steroidy. Lyzozomy Měchýřky tvořené biomembránou, uzavírající enzymy. Centrioly Části živočišné buňky. Rozpůlí se a každá míří k pólu (mitosa meiosa ) Cytoplazma Polotekutá hmota, která vyplňuje obsah buňky.
|
